Rodinný dům Andělská alej

Předmětem návrhu je novostavba rodinného domu určeného k bydlení, rekreaci, případně ke komerčnímu pronájmu. Hlavním záměrem bylo vytvoření soudobé stavby s čitelným odkazem na inspirativní historii místa a úzkou vazbou na působivou krajinu.

Stavební parcela se nachází v horské vesničce Pernink v Krušných horách, v nadmořské výšce bezmála 1000m. K místu stavby, z vesnice na sever, po stráni stoupá ulice Andělská, místně známá jako Andělská alej. Malebnou ulici lemuje alej javorů klenů, dodávající místu osobitý charakter a vytvářející významný krajinný prvek.
Mírně svažitý pozemek je situován na hraně krajinného zlomu, v exponovaných klimatických podmínkách s přívaly deště a sněhu. Na západ, přes cestu a alej, se otevírá poutavý výhled na obec v údolí. Na východní straně pozemek navazuje na typicky krušnohorskou, travnatou náhorní plošinu. Odtud se otevírají pohledy na vzdálenější horizonty, které jsou však jihovýchodním směrem částečně limitovány vysílačem mobilního operátora.
Na jiho-východní hranici parcely ve vztahu k tomuto vysílači je navržena doplňková stavba stodoly se saunou. Umístění v této pozici odcloní alespoň část nežádoucích výhledů z jídelny a terasy domu na nejvýraznější část vysílače - tedy jeho podstavu s technologií. Nízká stavba zároveň umožní přístup slunečních paprsků k domu.

Architektonické řešení
Zásadním podnětem pro návrh hmoty domu bylo charakteristické tvarosloví a proporcionalita okolních staveb. Klasické budovy téměř čtvercového půdorysu s vysokou ostře ukončenou střechou definovaly hlavní hmotu navrhovaného rodinného domu. Od té byly v přízemí „odebrány“ nadbytečné objemy hmot, čímž vznikly výrazné a velmi praktické přesahy sedlové střechy směrem na východ a západ.
Typ horského stavení ovlivnil návrh i ve výškové koncepci. Dům je postaven na těžký betonový podstavec, který na západní straně přechází z půdorysné stopy domu v zápraží orientované k aleji a vytváří tak možnost venkovního posezení na lavici před okny v tradičním stylu.
Do betonového soklu se pomocí bednění vytvořeného ze starých prken sudetského domu nechá vtisknout textura původního dřeva. „Zeleňák“ tak předá část své poetické duše důstojnému nástupci, který zůstane ukotven v krajině a čase namísto původního domu.
Nízké první nadzemní podlaží kryjí výrazné přesahy sedlové střechy, poskytující ochranu před účinky drsného horského počasí. Prosklené plochy hlavního obytného prostoru velkoryse posilují propojení interiéru s exteriérem a výrazným reliéfem krajiny. Východní a západní okna v jídelně také posilují kontinuitu květnaté louky a stráně svažující se do údolí.
Tradiční hmotu domu a střechy doplňují tři vikýře a komínové těleso vyjadřující historickou proměnu okolních staveb v průběhu časů, doplňované a přistavované nespočtem menších hmot a různých přístavků. Tyto přílepky zároveň určují nezaměnitelný charakter domu. V interiéru podkroví dodávají pokojům dostatek světla a příjemná zákoutí pro posezení.
Dřevěný materiál opláštění v exteriéru sjednocuje stavbu do celku a nechává tak vyniknout jedinečný a zároveň tradiční profil budovy. Z kompaktní hmoty opláštěné dřevem vyčnívají pouze oplechované vikýře s komínem a vytváří tak potřebný akcent moderního domu s historickým odkazem.

12/2014 T.J.